Petr Eben (1929‒2007) nikdy neinvestoval svou uměleckou invenci jen do hudby samotné, ale stejným dílem promýšlel také její obsah, ať už to byl zpěvní text nebo jakýkoliv jiný mimohudební podnět. Pro svůj Řecký slovník inspirovaný Homérovou Iliadou vybral devět slov (nebo krátkých spojení) charakterizujících lidské vlastnosti, vášně a životní milníky. Každému z nich pak věnoval jednu část cyklu. Vzniklo dynamické dílo plné originálních nápadů a temperamentního výrazu. Na jeho výsledný tvar měla nesporný vliv také zvuková krása řečtiny.

Carl Orff (1895–1982) zkomponoval celkem tři Koncerty hlasů pro sbor a cappella. Poslední z nich nazvaný Věci mohou plakat určil mužskému sboru. Vstupní část tohoto cyklu varuje lidstvo před jeho temnými stránkami, které je mohou pohltit, druhá věta, kontrastně svižná a virtuózní, pak zobrazuje koloběh života a smrti. Závěrečný díl přináší katarzi v podobě prosby o vysvobození a vstup do ráje. Expresivitu celé skladby posilují nezvykle vypjaté party barytonového a tenorového sóla. Kompozice je utvářena typickým Orffovým rukopisem a nápadně tak připomíná skladatelovo nejslavnější dílo, kantátu Carmina Burana.

Anton Bruckner (1824–1896) se proslavil především svými symfoniemi, které ohromují rozlehlými romantickými plochami, oslnivými gradacemi a propracovaným výrazem. To samé platí ale také o jeho drobnějších duchovních skladbách, tzv. motetech. Tyto „zpívané symfonie“ plynou v jednolitém proudu tónů a barev, pokaždé v dokonalém souladu se zhudebněným textem. Nezapřou hlubokou zbožnost autora a ve své tichosti i mohutnosti sdělují myšlenky, které dalece přesahují banality pozemského života. Na tomto koncertě jsou moteta seřazena do cyklu ozvláštněného několika krátkými instrumentálními skladbami podobného charakteru.

Autor textu: Lukáš Vasilek