Kdy jste začal působit v PFS a jaká cesta Vás k tomuto sboru přivedla?
V PFS jsem začal pracovat v lednu 1993, když jsme se s rodinou přestěhovali z Kyjeva do Prahy v souvislosti s působením mé ženy, Naděždy Petrenko, v Národním divadle. Manželka udělala konkurz do nové inscenace Dona Giovanniho pod vedením Sira Charlese Mackerrase, která vznikala při příležitosti znovuotevření Stavovského divadla. V Ukrajině jsme měli dobrou práci, ale po roce působení v ND jsme pochopili, že prostě chceme žít v Praze – to město nás okouzlilo. Moje osobní umělecká cesta začala v malé vesnici na jihu Ukrajiny. Vždycky se tam hodně zpívalo a neminulo to ani mě. Časem jsem začal vyhrávat umělecké soutěže. tu největší jsem absolvoval v Arteku, kam přijeli účastníci z 53 států světa. Potom už následovala studia na Hudební fakultě Vysoké pedagogické školy v Kirovohradě, obor sbormistrovství a lidové nástroje. V hudbě jsem nezahálel ani na vojně, kde jsem působil v Armádním uměleckém souboru v Kyjevě. Zkušenost s tímto souborem byla pro můj hlas asi tou největší zkouškou Nebylo snadné zpívat ve dvaceti letech vojenské písně ve stylu Alexandrovců. Nakonec mi tahle zkušenost v dalším pěveckém životě velmi pomohla. Po armádním souboru jsem zpíval 8 let v Mužském sboru Ukrajiny, kde jsem působil jako sólista a vedoucí skupiny prvních tenorů. Poté, co se uvolnila politická situace, jsem založil mužské vokální kvarteto, orientované na pravoslavnou duchovní hudbu. S kvartetem jsme vyhráli v soutěži Ukrajinského Rozhlasu a dostali tak příležitost reprezentovat Ukrajinu na koncertech OSN ve Švýcarsku a později také v Německu, USA a Norsku. Potom už následovalo mé stěhování do Prahy a vstup do Pražského filharmonického sboru.

Patronem letošní sezony PFS je dirigent Zubin Mehta. Utkvěly Vám v paměti některé koncerty nebo zkoušky s ním?
Spolupráce se Zubinem Mehtou pro mě vždycky byla pomyslným svátkem umění, protože takový dirigent se opravdu nerodí každý den. S panem Mehtou jsme zpívali desítky skvělých koncertů. Nejvíce vzpomínám na Requiem G. Verdi v roce 1993, Veselou vdovu F. Lehára a 2. symfonii Gustava Mahlera v katedrále sv. Víta v Praze.

PFS spolupracuje i s dalšími velkými dirigentskými osobnostmi. Která z nich Vás během dosavadního působení ve sboru nejvíce inspirovala?Samozřejmě rád vzpomínám na spolupráci s vynikajícími dirigenty, jako Claudio Abbado, Serge Baudo, Sir Simon Rattle. Nikdy nezapomenu na osobní kouzlo Georga Soltiho. Byl to opravdu výjimečný zážitek, když s námi v Berlínské filharmonii přišel zkoušet 13. symfonii Dmitrije Šostakoviče. Přišel jako starší pán v obyčejném tričku, ani neměl žadný velký proslov, prostě jen zvedl ruce a najednou to byl náš „pán“… Dělal si s námi úplně co chtěl, všichni ze sebe vydali to nejlepší, byl to přímo zázrak!

V létě je PFS rezidenčním sborem na operním festivalu v Bregenzu. Můžete srovnat inscenace a působení sboru v jeho začátcích a nyní, když už se do Bregenzu vrací 10. sezonu?
Festival v Bregenzu, to je absolutně špičková událost celé Evropy, kde vše funguje na nejvyšší profesionální úrovni. Každý rok je tam vynikající umělecké prostředí, skvělí sólisté, orchestr, prostě všechno! Nebyl jsem u všech představení, kde PFS vystupoval, ale všechna jsem viděl, a moc obdivuji své kolegy a kolegyně za jejich skvělou práci. Ostatně si myslím, že kdybychom nebyli na takové úrovni, tak by nás tam ani nezvali.

Ve které zemi nebo s jakým dirigentem byste byl rád, aby sbor vystupoval?
Mám rád Berlínské filharmoniky, s těmi bych zpíval kdekoliv. A jako dirigent mě velmi zajímá Kirill Petrenko.

Máte čas také na něco jiného než sborovou hudbu?
V mém volném čase se všechno točí opět kolem hudby. Skoro každou volnou neděli jsem v Karlových Varech, kde zpívám na bohoslužbách v chrámu sv. Petra a Pavla. Vždy v pondělí zkouším se svým folklórním souborem Kozáci Vltavy, s nimiž jsme právě dokončili natáčení CD kozáckých písní. Každý pátek na mě čekají mladí lidé z ukrajinského souboru Džerelo, kterému dělám vokálního poradce. No a pak jsou tu i sólová vystoupení a příležitostné vystupování v rámci jiných souborů. Je toho dost, ale dělám to, co mám ze srdce rád, a to přeji každému.

Další členové sboru