Kdy jste začala působit v PFS a jaká cesta Vás k tomuto sboru přivedla?
Moje cesta k PFS byla postupná. Začala jsem jako výpomoc. V roce 2003 jsem se poprvé účastnila zahraničního zájezdu do Toulouse v jižní Francii. Bylo mi 24let, čerstvá absolventka Uměleckých studii Ostravské Univerzity. Zpívala se Beethovenova 9. symfonie a já si upřímně myslela, že něco tak těžkého snad nemohu zvládnout. V pokoře jsem obdivovala kolegyně sopranistky, jak bravurně se s tímto náročným partem popasovaly. Koncert byl skvostný, nezapomenutelný zážitek. Profesionální práce na světové úrovni. Dnes, když mám za sebou nespočet provedení tohoto veledíla, se musím své vzpomínce pousmát. Ale nezapomínám a mám velké pochopení pro každého nováčka. Sborové party, tak často podceňované, mnohdy vyžadují osobní přípravu a zodpovědný přístup vůči sobě samému a především pak kolegům.
Které koncerty nebo osobnosti, se kterými sbor spolupracoval, Vám utkvěly v paměti?
Pro mě je to jednoznačně jméno Zubin Mehta. Právě ještě jako výpomoc PFS jsem mohla účinkovat v sezónách 2004-2006 pod jeho vedením s Izraelskou filharmonii v dílech Beethovena, Orffa, Berlioze a dalších. Je to dirigent s velkou uměleckou, a především lidskou invencí. Učitel, který si hraje spolu se svými žáky, tvoří a nachází nové hudební možnosti a v pokoře a úctě předkládá orchestru, sboru i sólistům. Laskavost, elegance a múza… V roce 2017 jsem mohla zpívat po letech pod jeho vedením Pucciniho Turandot. Začátek naší letošní sezóny dekoroval koncert Izraelské filharmonie s Mahlerovou Symfonií č. 3. Nejdelší Mahlerova symfonie s textem Půlnoční písně o hledání věčnosti F. Nietzscheho a závěrečným sborovým zpěvem andělů o Nebeské radosti na text K. Wunderhorna. Zubin Mehta fenomenálně uzavírá bohatou uměleckou činnost svým turné po Evropě a my, ženská část sboru, jsme mohly být účastné jednoho z koncertů, který se konal právě v Praze. Hudba je plná obrazů, poselství a nekonečných možností prožitků. Ten večer jsme prožili společný, pro mne nejen hudební zázrak. Jsem vděčná našemu vedení za iniciování a předání ceny Ministerstva kultury ČR „Artis Bohemiae Amicis“ právě Zubinovi Mehtovi.
V létě je PFS rezidenčním sborem na operních festivalech v Bregenzu a v St. Gallenu. Myslíte si, že opera sboru prospívá, nebo že jej může dokonce repertoárově obohatit? Které inscenace pro Vás zatím byly ty nejzajímavější?
Pobyt v Bregenzu i v St. Gallen je velmi specifický. Každý má svou obtížnost a náročnost. Mně osobně je bližší projekt festivalu v Bregenzu. Každá produkce s sebou nese mnoho nového ať už hudebně čí režijně. Pracujeme s týmem zajímavých osobností, jsme svědky krásných výkonů světových interpretů. Vždy nacházím motivaci a inspiraci. Opera není stěžejním naplněním PFS, přesto se jí ujímáme s velkým nasazením a kvalitním nastudováním, a to je jistě přínosem. Nicméně, přípravy jsou časově velmi náročné a kombinace se symfonickými projekty pak opravdu nesnadné.
Čím vyplňujete svůj volný čas?
Pokud máte na mysli volný čas v tomto podivném období karantény, pak je má odpověď rodina, především děti. Můj mladší syn Tobias je druháček, zůstat doma pro nás znamená domácí školu. Dnešní moderní doba umožňuje dobře navázat na tradiční školní vzdělávání. Naučila jsem se ovládat program Google Classroom, abych mohla co nejlépe zprostředkovat synovi výuku. Neméně obtížné je dodržovat denní režim, abychom zvládli rozsah učiva v požadované úrovni. Rozhodně se nenudíme. Naštěstí moje starší dcerka Noemi, studentka druhého ročníku gymnázia, zvládá své nemalé penzum učiva samostatně, a ještě s humorem a laskavostí pomůže i mým nedokonalým IT schopnostem. Volný čas, který po odečtení ještě domácích prací zbyde, není zrovna štědrý, ale i tak se ráda nechávám vtáhnou to děje a melodií Boitovy opery Nerone, kterou máme nastudovat v rámci jakéhosi „home office“. Nikdo sice nedokáže odhadnout, zdali se festival v Bregenzu, v rámci kterého má opera zaznít, uskuteční, nicméně věřím a přála bych sobě i nám všem, abychom se mohli ke své práci co nejdříve vrátit.
Je Vaše rodina součástí sborové sezony, např. jako posluchači, nebo jen tiše naslouchají při Vaší domácí přípravě?
Určitě ano, jako posluchači na koncertech, zvláště těch komorních ze sborového cyklu. Jsem vděčná našemu sbormistru Lukáši Vasilkovi za tyto netradiční a přeci pro sbor velmi důležité koncerty. Fakt, že sbor, v jehož názvu se skví slovo filharmonický, zpívá a cappella programy, není zcela samozřejmý. Je to jakýsi vrchol sborového řemesla. Lukáš Vasilek umělecky zaštiťuje večery plné hudebních inspirací známých i méně známých autorů, výjimkou nejsou ani premiéry soudobých skladatelů. Pro nás zpěváky sboru je každý tento koncert srdeční záležitostí, věnujeme obecenstvu to nejlepší z nás. Kus poctivé hudební práce, vystavěné tón po tónu, frázi za frází, vše pod bedlivým vedením právě Lukáše Vasilka.